Notice: Trying to access array offset on value of type bool in /home/wwipmzml/public_html/temp/latte/templates-Elements-PageHeader.latte--c7fa297201.php on line 15

Prater

zábavní centrum pro děti i pro dospělé

zámek Schönbrunn

bývalá letní rezidence císařské rodiny, patří k nejkrásnějším barokním areálům v Evropě. V majetku Habsburků je od roku 1569. Manželka císaře Ferdinanda II. dala v roce 1642 vybudovat na pozemku letohrádek, kterému jako první začala říkat právě Schönbrunn. Zámecký areál s parkem byl budován po obléhání Turky od roku 1696. V roce 1743 ho dala Marie Terezie od základů přestavět. V bezpočtu pokojů, které rozsáhlá císařská rodina potřebovala vedle reprezentačních prostor, sídlili Habsburkové po většinu roku.

V roce 1830 se právě tady narodil císař František Josef, který pojal za manželku okouzlující Sisi a vládl v letech 1848-1916. Poslední léta svého života strávil monarcha výhradně v tomto zámku, který již za dva roky po jeho smrti přešel do správy nové republiky. Dnes patří zámek díky svému historickému významu, krásnému areálu a velkolepému vybavení k pamětihodnostem zařazeným do světového kulturního dědictví UNESCO.

Zámek má 1441 místností, z toho je jich zpřístupněno 45. Vnitřní vybavení je ve stylu rokoka (převážně bílé plochy s ornamenty ze 14ti karátového lístkového zlata) a zahrnuje i české křišťálové lustry a kachlová kamna.

Místnosti, kde císař František Josef žil a pracoval (viz. obrázek), jsou zařízeny stroze a prostě, tím nádhernější však jsou reprezentativní prostory a místnosti pro hosty. V zrcadlovém sále muzicíroval jako šestileté zázračné dítě Wolfgang Amadeus Mozart.

V Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference se státním kancléřem hrabětem Kounicem. V pokoji zvaném Vieux-Lacque zasedal Napoleon. V Modrém čínském salónu podepsal v roce 1918 císař Karel I. svoji abdikaci (konec monarchie).

Milionový pokoj "Millionenzimmer" obložený růžovým dřevem s drahocennými miniaturami z Indie a Persie patří k nejkrásnějším rokokovým prostorům vůbec. Ve Velké galerii zasedal v letech 1814-1815 Vídeňský kongres; dnes se tu pořádají při zvláštních příležitostech státní audience.

Zoo Schönbrunn – zoologická zahrada

Zoologická zahrada na zámku Schönbrunn ve Vídni je nejstarší zoologická zahrada na světě. Už potřetí byla vyhlášena nejlepší zoologickou zahradou v Evropě. Každoročně přiláká na pandí mládě, sloní přírůstky a mnohá další vzácná zvířata přes dva miliony návštěvníků.

Své urozené hosty zavedl císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, do nově zřízené menažérie schönbrunnského zámeckého parku v létě roku 1752. Tehdy vznikla nejstarší zoologická zahrada na světě - právě tady ve Vídni.

První senzace se v Schönbrunnu zrodila už v roce 1906. Vůbec poprvé na světě se narodil slon africký chovaný v zajetí - a opět právě tady ve Vídni. V roce 2007 pak přišla další světová premiéra: V schönbrunnské zoo spatřilo světlo světa první mládě pandy na světě zplozené přirozenou cestou v zoologické zahradě. Dostalo jméno Fu Long. Druhé medvídě se narodilo v srpnu 2010, třetí v srpnu 2013. Letos v září se rozrostla také sloní rodina.

Zoologická zahrada na zámku Schönbrunn dnes patří k nejmodernějším a nejlepším zařízením na světě. Výběhy pro zvířata jsou koncipovány opravdu velkoryse a v úzkém spojení s přírodou. Žije to přes 500 živočišných druhů - od tygra sibiřského přes hrochy obojživelné až po nosorožce indické.  K nejpozoruhodnějším atrakcím patří obrovský skleník s deštným pralesem, velký jihoamerický pavilon a ORANG.erie, nový domov vídeňských orangutanů. 2010 byla otevřena nová naučná stezka. Od května 2014 jsou v zoologické zahradě opět k vidění lední medvědi: Nový pavilon, který nese název "Země Františka Josefa", má rozlohu 1.700 m² a bílým chlupáčům nabízí dostatek místa k různým radovánkám. Poprvé lze medvědy pozorovat i při potápění. K tomu se ročně přidají nové velké pavilony a výběhy. Historické kouzlo zoo je však zachováno.

Vědomosti o světě zvířat zprostředkovávají speciální prohlídky a semináře. Hned vedle zoologické zahrady se nachází skleník Dům pouští (Wüstenhaus), ve kterém můžete zkoumat rostlinný a zvířecí svět z těch nejsušších regionů Země.

katedrála Stephandom

Historické počátky kostela sahají až k roku 1137, kdy byla mezi markrabětem Leopoldem IV. a pasovským biskupem uzavřena smlouva, na jejímž základě stavba začala. Slavnostně vysvěcen byl románský kostel o 10 let později, tedy v roce 1147. Do dnešní doby se žádná z jeho částí nedochovala, známy jsou pouze půdorysné rozměry. Na poměry ve kterých vznikal, byl kostel velmi naddimenzovaný – je možné, že už tehdy tím byla projevena snaha o zřízení biskupského sídla. Kostel byl postaven na periferii města – vně jeho hradeb a dlouho se věřilo, že to byla vůbec první stavba na tomto místě, ale jak ukázaly archeologické nálezy z roku 2000, už od 8. století zde bylo pohřebiště a s ním tedy téměř jistě i nějaký kostel.

Mezi lety 1230–1263 došlo k pozdně románskému rozšíření kostela v jeho západní části – byl přistavěn westwerk, tvořen dvěma Pohanskými věžemi a mezi nimi umístěnou Obří branou. Původ těchto názvů je nejasný. Ke stavbám věží bylo používáno starého římského (tedy pohanského) zdiva. Jiní poukazují na vzdálenou podobnost s islámskýmiminarety. Pojmenování brány bývá odvozováno od mamutí kosti ze sbírky kuriozit císaře Fridricha III. objevené při výkopových pracích pro základy severní věže, která měla být zavěšena nad vstupním portálem. Jiné teorie vidí původ názvu ve středověké němčině.

Od roku 1304 probíhalo další rozšiřování kostela. K východní straně, a tentokrát již v gotickém slohu, byl přistavěn jako trojlodní hala tzv. Albertinský chór, pojmenovaný podle vévody Albrechta II., který stavbu podporoval a za jehož vlády byl dokončen. Slavnostně vysvěcen byl chór pasovským biskupem 23. dubna 1340.

12. července 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský, zvaný Zakladatel, položil zhruba v místech dnešní jižní věže základní kámen k novému gotickému rozšíření „jeho“ kostela. Angažovanost Rudolfa v této věci byla velmi významná. Sňatkem s Kateřinou Lucemburskou se stal zetěm Karla IV., jehož konkurence byla podstatným motivem Rudolfova myšlení i jednání. Podobně jako jeho tchán pozvedl význam Prahy, chtěl Rudolf pozvednout význam Vídně a učinit z ní důstojné vévodské sídlo. Vídeň však stále neměla své biskupství, což v tomto ohledu působilo velmi negativně. Chrám tedy vyrůstal částečně jako prostředek k naplnění zmíněných cílů, částečně i jako konkurence k pražské katedrále. Ne vše se Rudolfovi plně podařilo, ale jeho zásluhou byl v roce 1365 Stephansdom povýšen na kolegiátní kostel.

V následujícím století probíhaly stavební práce sice pomalu, ale stále kupředu. Po obou stranách románské západní stavby byly přistavěny dvojice nad sebou ležících kaplí. V roce 1433 byla pod vedením Jana z Prachatic dokončena jižní věž a dále bylo vybudováno nové podélné trojlodí jako pseudohala. Jeho zdi rostly zpočátku jako vnější skořápka kolem původní románské stavby, která byla snesena v roce 1430. Poté co byl vytvořen krov se v roce 1446 pod vedením Hanse Puchsbauma začalo se zaklenutím.

Dalším politikem, který s kostelem spojil své jméno byl císař Fridrich III.. Dosáhl toho, co Rudolf IV. už nestihl: Podle původního Rudolfova konceptu položil v roce 1450 základní kámen ke stavbě severní věže, obdobné jako té jižní, a při své druhé cestě