Lednice

Zámek

se nachází na pravém břehu Dyje, přibližně 12 km východně od Mikulova.

Zámek s rozlehlou zahradou patří mezi nejkrásnější komplexy v České republice. Lednické panství získali roku 1249 Lichtenštejnové a patřilo jim bezmála 700 let.

Dnešní podobu získal zámek při rozsáhlé rekonstrukci z poloviny 19. století v slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Došlo tak k rekonstrukci původního renesančního zámku z 16. století, kolem něhož byla již tehdy rozsáhlá zahrada. Významnou úpravou prošel zámek koncem 17. století, kdy byl barokně upraven podle plánů významného italského architekta Domenica Martinelliho a Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Zámecká budova je velmi bohatě novogoticky zdobená.

Stejně velkolepá je i výzdoba interiérů vyřezávanými kazetovými stropy, původním historickým nábytkem či pozoruhodným, šestatřicetistupňovým dřevěným schodištěm v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. Z pravé strany k zámku přiléhá rozsáhlý skleník postavený v letech 1843 až 1845. V okolí zámku se rozkládá rozsáhlý zámecký park vybudovaný na počátku 19. století. V parku se nachází mnoho vzácných dřevin, rybníků a zajímavých staveb: Minaret z roku 1798, Janův hrad – pseudogotická napodobenina hradní zříceniny, nebo Lovecký zámeček.

Do komplexu patří i historický skleník, ve kterém se nachází i nejvzácnější česká skleníková rostlina – strom 300–500letého cykasu Encephalartos altensteinii. Rekonstrukce skleníku v 90. letech nicméně nebrala ohled na význam zdejších rostlin a došlo tak k nenávratnému poškození tohoto stromu.

Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území Česka a v prosinci 1996 byl zapsán v rámci celého Lednicko-valtického areálu do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

Minaret

je 62 metrů vysoká romantická rozhledna. Nachází se v areálu zámeckého parku Lednice a je součástí lednicko-valtického areálu. Jedná se o nejstarší dochovanou rozhlednu na českém území a zároveň o jediný minaret v České republice. Také je to nejvyšší stavba tohoto typu mimo islámské země^.

Janův hrad

také Janohrad, sevřený ze tří stran meandrem královské Dyje, sloužil jako lovecký zámeček. Panstvo se tu před honem shromáždilo, popřálo si štěstí a navečer se vracelo k bohatě prostřenému stolu. Ulovená zvěř se opékala na osmi velkých ohništích na nádvoří. Koně a psi si mohli odpočinout v přízemních prostorách, zatímco jezdci hodovali v prostorných sálech. Tehdejší etiketa poroučela, aby se ženy a muži bavili odděleně, tak vznikly kromě Rytířského sálu i Dámské salónky. Mladé šlechtičny se krmily, pily a tančily s menší vervou než pánové, což dokazuje fakt, že potřebovaly krby. Hlavní sál vytápěný nebyl a když někoho bujaré veselí příliš unavilo, mohl si zajít zdřímnout do odpočinkového sálu prvním patře

Zámecký skleník

nemusíte být zanícený biolog ani vlastnit vysvědčení s jedničkou z přírodopisu, aby vás návštěva zámeckého skleníku nadchla. Vlastně je možná lepší, když vás flóra příliš nezajímá: tahle část expozice člověka dostane svojí bezprostředností, originalitou a autentičností. Na hlavu kape horká voda, v uších zní šplouchání zlatých kaprů v jezírku, na nosní dírky útočí divoká vůně orchidejí. Vzduch těžkne vedrem a krůpěje rosy se třpytí v drobných kapičkách v listoví…

Jako všechno na Lednickém zámku - prostě romantika! Však Lichtenštejnové také nebyli kdoví jací přírodopisci a na zařízení skleníku izahrady si povolali odborníky. Nejlepší zahradníci putovali napříč Jižní Amerikou, aby sesbírali vhodná semena tropické a subtropické vegetace, která by byla krásou a elegancí hodna Lichtenštejnského panství. Přitom sledovali jediný cíl: aby byl skleník krásný po celý rok. Místní zahradníci zvou k návštěvě kdykoli kromě ledna (to je z provozních důvodů zavřeno). Pokaždé tu něco kvete; příroda tvoří v každou roční dobu originální expozici.

Zámecký skleník je zamýšlený i provozovaný jako okrasný skleník. Kdo chce, dostane seznam latinských jmen rostlin, co tu rostou, a může si je podle čísel najít. Můžeme však směle pochybovat o tom, že to tak dopodrobna zkoumali princové a hraběnky, obývající zámek. Ti sem chodili relaxovat a odpočívat a jediný strom, který určitě znali, byl dnes dřevěnou tabulkou označený Encephalartos Altensteinii. Je totiž z celého skleníku nejstarší - bude mu tak tři sta, čtyři sta let.

Lednický skleník je technická památka. Byl postaven v letech 1843 až 1845, kdy téměř všemu udávala tón Anglie - "kolébka průmyslu". Tam přišli s nápadem litinových konstrukcí, nesoucích lehké, často skleněné tabule. Skleněné střechy skýtaly ochranu tržištím i pěstovaným rostlinám. Lednickou oranžérii nahradil majestátný okrasný skleník, jehož střešní konstrukci nesou litinové sloupy tvaru bambusu, zakončené umělými dekoračními lístky. Skleněné "šupinky" jsou dvoubarevné, aby šlo snadno odlišit to, co z původní stavby zůstalo a co je rekonstruované. Mezi listy palem a banánovníků se skrývá busta posledního zámeckého zahradníka, který sloužil Lichtenštejnům. Všechno tu do sebe perfektně zapadá - i ty lavičky jakoby se vprostřed "pralesa" objevily rukou přírody.

Zámecký skleník je 92 metrů dlouhý, 13 metrů široký a 10 metrů vysoký. Při prohlídce vás nebude zdržovat ani popohánět průvodce, takže je na vás, jaké tempo zvolíte, kolik litrů zdravého přírodního vzduchu vdechnete a jak moc kroků uděláte. Skleník je otevřený i o zimních víkendech, tak se sem neváhejte zajít ohřát.

Zámecký park

zámecký park navazuje na areál zámku. Prvně byl doložen v polovině 16. stol. Od 30. let 17. stol. byl postupně přeměňován na velkorysý barokní park. Je významný i po stránce dendrologické. Nedílnou součástí jsou stavby romantického charakteru – minaret, vodárna, akvadukt, umělá jeskyně a řada dalších. Nalézá se zde také zámecký rybník s 15 ostrůvky.
První zmínku o místní okrasné zahradě, zvané Lust a Frauengarten, nalezneme už v soupisu majetku Hartmana II. Ze 16. století. První cizokrajné dřeviny sem byly přivezeny na konci 18. století a postupně zde vznikla ojedinělá sbírka severoamerických dřevin. Park byl často zaplavován řekou Dyjí, proto se majitelé panství rozhodli vybudovat mimořádné meliorační dílo. Vyhloubili ohromný rybník a vytvořili soustavu ostrůvků. V 19. století byl park upraven do dnešní podoby, připomínající staré italské a francouzské zahrady. V hlavní pohledové ose je průhled parkem zakončen minaretem, postaveným na dřevěných pilotech v bažinaté půdě. Součástí parku je replika římského vodovodu spojeného s navršeným skaliskem, které ukrývá romantickou umělou jeskyni zvanou Peklo. Ze skaliska dopadal na hladinu rybníka vodopád. Park s bohatou sbírkou rostlin a dřevin je organicky propojen s okolní krajinou. Jedním z majitelů panství v nadcházejícím století byl Karel I., který nechal vybudovat vodárnu na zásobování fontán, vodotrysků, kaskád, kanálů, nádrží a vodních her.

Tři Grácie

Na Třech Gráciích je zajímavé především to, že ve skutečnosti žádné grácie nejsou. Sousoší zobrazuje trio antických bohyní: Athénu, Afroditu a Artemis. Kromě počátečního písmene jména mají společný lehký úsměv a baculaté postavičky. Na dnešním přehlídkovém molu by neobstály, ale proti svým „konkurentkám“ ze štětce Patra Pavla Rubense jsou přímo vyhublé. Sousoší vytesal z jediného balvanu Leopold Fischer a původně zdobilo zámecký park v Lednici.

Apollonův chrám

Kdysi stál kousek odsud Chrám Múz, který zdobily sochařské skvosty Josefa Kliebera. Když jej zrušili, nechali výzdobu převézt do nově postaveného zámečku, zasvěcenému antickému bohu Appolonovi. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru.

Zpět